Případ: Strach ze psů po úleku

Chlapeček asi 18 měsíců má strach ze zvířat. Vidí-li psa v dálce, už se tiskne k rodičům a leze do náruče.

Všechno začalo asi před půl rokem na dovolené celkem nevinnou událostí: Chlapec stál na louce a zpoza něho vyšel pes o něco menší než on sám. Pes klidně kráčel, ale nečekané zjevení se psí hlavy vedle jeho vlastní způsobilo, že se hoch vylekal, a to tak, že se okamžitě silně rozbrečel a téměř skočil do náruče matce.

Do té doby byl jeho vztah ke zvířátkům spíš vlažný. Nehrnul se k nim, aby je hladil a mazlil se s nimi, ani nereagoval na jejich přítomnost nějak negativně. Po tomto zážitku stačilo, že z dáli viděl psa a už na rodiče šplhal. Strach se rozvinul tak, že byl poplašený dokonce i z motýla. Zdálo se, že ho děsí vše živé. Nebál se pohybovat venku ve městě ani v přírodě, ale setkání se zvířaty pro něj byl výrazný negativní zážitek.

Nebylo třeba dělat složitý rozbor případu. Zde se nabízí jako lék první volby Aconitum. Byla podána jedná dávka v potenci 15C.

Po dvou týdnech rodiče zaznamenali zásadní změnu - návrat do původního stavu. Říkají: "Byli jsme ve městě a z dálky jsme si všimli lidí se psem, kteří šli proti nám. Náš chlapec na to nijak nereagoval. Byli jsme zvědavi, jak se to bude vyvíjet dál, ale když nás ti lidé se psem míjeli, náš syn se na psa podíval a dál si hleděl svého. Úplně zapomněl, že se má bát."

Další zpráva po dvou letech potvrdila, že chlapcův vztah ke zvířatům je stále stejný - prostý nezájem. Lék sfoukl šok jako pampelišku.